Slunečnice

Jaroslav Hutka

1:JGe to všechno strašně dG7ávno,
slCunce bylo větrem mGilováno,
těhotné slCunce se jen Gusmívalo,
a nAmajednou tu slCunečnice jDe.
2:V okně domu slunečnice stojí,
barák za chvíli strhnout dají,
jen malé děti potichu šeptají:
k čemu tam ta slunečnice je?
3:Člověk jak slunce dobrý není,
svý nalady jak počasí mění,
nevšímá si střech, jde po dláždění,
tak k čemu tam ta slunečnice je?
4:Nebe na lidi sluncem kýchá,
sluneční rýma nám srdce zadýchá,
očima z ulice se slunce líbat nechá,
a proto tam ta slunečnice je.
5:Slunce neobléká šaty nedělní,
svou nahotou morálku lidí raní,
holky mám rád, když jsou slunci podobný,
a proto tam ta slunečnice je.
6:Slunečnice se právem k slunci hlásí,
svou hlavou ke slunci hází,
a člověk si v závisti hlavu srazí,
a proto tam ta slunečnice je.
7:Kdyby každá holka slunečnicí byla,
to by život náš byl roztančená víla,
ale život je šašek a blázny z lidí dělá,
a proto tam ta slunečnice je.
8:Mám také přání, když hvězda padá:
chci, aby ta holka byla pořád mladá,
mladá mládím, co na lidský řeči nedá,
a proto tam ta slunečnice je.
9:Až půjdeš z domu ráno,
budeš mít se sluncem ujednáno,
že štěstím pokropí tvou duši,
a proto tam ta slunečnice je.
10:=1.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:24:19.085+00:00
Výsledky hledání: